pátek 14. května 2021

Havlovo politické hnutí pro všechny. Disidentské Občanské fórum si přivlastnil Václav Klaus | ČtiDoma.cz

Havlovo politické hnutí pro všechny. Disidentské Občanské fórum si přivlastnil Václav Klaus

Václav Havel s Ladislavem Adamcem
Zobrazit fotogalerii (4)

Než stačilo Občanské fórum vyplout na moře kapitalismu a demokracie, už bylo v podstatě zcela potopené. Lehce zapamatovatelné logo se smajlíkem v červeném O, které je doplněné o modré F se stalo symbolem revolučních dnů. Právě za těmito dvěma písmeny se totiž formovala opozice, která převzala na konci roku 1989 moc a vynesla nové tváře na slunce politické záře. Jaké nejvýraznější osobnosti byly součástí hnutí? 

Studentský masakr

Hned dva dny po událostech, které se odehrály 17. listopadu na Národní třídě, vzniklo Občanské fórum v pražském Činoherním klubu, který mu poskytl na revoluční dny azyl a zázemí. Úvodní ideovou osnovu sepsal disident a dramatik Václav Havel, který tím chtěl přirozeně navázat na aktivity Charty 77. Občanské fórum se tak mělo stát přirozeným partnerem do debaty s totalitní mocí. Součást OF byly i studentské stávkové výbory. 

Vznik OF vyústil v prohlášení, kde byly jasně stanovené podmínky, které pracují se scénářem budoucnosti Českoskoslovenska. 

Provolání Občanského fóra přijaté na jeho ustavujícím shromáždění
Na setkání v hledišti pražského Činoherního klubu bylo dne 19. 11. 1989 ve 22 hodin ustaveno Občanské fórum jako mluvčí té části československé veřejnosti, která je stále kritičtější k politice současného československého vedení a která byla v těchto dnech hluboce otřesena brutálním masakrem pokojně manifestujících studentů.
Práce tohoto fóra se účastní Charta 77, Československý helsinský výbor, Kruh nezávislé inteligence, Hnutí za občanskou svobodu, Artforum, Obroda, nezávislí studenti, Československá demokratická iniciativa, VONS, Nezávislé mírové sdružení, Otevřený dialog, československé centrum PEN klubu, někteří členové Československé strany socialistické, Československé strany lidové, církví, tvůrčích a jiných svazů, někteří bývalí i současní členové KSČ a další demokraticky smýšlející občané. Občanské fórum se cítí být způsobilé okamžitě jednat se státním vedením o kritické situaci v naší zemi, vyjadřovat aktuální požadavky veřejnosti a jednat o jejich řešení.

Fórum pro všechny

Co OF do budoucích dní limitovalo, bylo široké názorové spektrum. Levice i pravice pod jednou značkou a následně čtrnáct politických subjektů, které kandidovaly do prvních svobodných voleb v roce 1990, nemohly fungovat jako perspektivní jednotné hnutí. Naplnil se tak osud, jehož scénář bylo možné očekávat. Jak rychle OF vzniklo, tak velmi rychle zaniklo. 

Samotné hnutí nemělo zpočátku ani předsedu. Hybatelem se tak stal kolektivní orgán Koordinačního centra OF. Hlavní lídr se vyprofiloval velmi rychle v osobě Václava Havla. Ten se však postupně propracoval až na Pražský hrad, kde byl 29. prosince 1989 oficiálně uveden do úřadu prezidenta. 

Jeho roli nejdříve přebírá Petr Pithart, který svoji funkci předává poté, co se stane premiérem. Jeho následník je další se zakladatelů a členů Charty 77 Jan Urban, ten však dopředu avizuje, že po volbách odstoupí. 

Podmínky OF: 

  • Aby ihned odstoupili ze svých funkcí ti členové předsednictva ÚV KSČ, kteří jsou bezprostředně spojeni s přípravou intervence pěti států Varšavské smlouvy z r. 1968 a kteří jsou odpovědni za mnohaletou devastaci všech oblastí společenského života u nás. Jmenovitě jde o Gustáva Husáka, Miloše Jakeše, Jana Fojtíka, Miroslava Zavadila, Karla Hoffmanna a Aloise Indru. Zhoubná politika těchto lidí, kteří po léta odmítali jakýkoli demokratický dialog se společností, zcela zákonitě vyústila do hrůzných událostí posledních dnů.
  • Aby ihned odstoupil první tajemník ÚV KSČ v Praze Miroslav Štěpán a federální ministr vnitra František Kincl, kteří jsou odpovědni za všechny zásahy, které policie v posledních měsících provedla proti pokojně manifestujícím občanům.
  • Aby byla ustavena komise, která konkrétně vyšetří tyto zásahy, zjistí jejich viníky a navrhne jejich potrestání. V této komisi musí být zástupci Občanského fóra.
  •  Aby byli okamžitě propuštěni všichni vězňové svědomí, včetně těch, kteří byli zadrženi v souvislosti s posledními manifestacemi. Občanské fórum žádá, aby toto provolání bylo publikováno v oficiálních československých sdělovacích prostředcích. Občanské fórum se staví celou svou autoritou za myšlenku generální stávky dne 27. 11. od 12 do 14 hodin, k níž vyzvali pražští vysokoškoláci, a chápe ji jako výraz podpory požadavků, o nichž chce se státním vedením jednat.
  • Občanské fórum se domnívá, že jeho vznik a práce odpovídá vůli 40 tisíc dosavadních signatářů petice Několik vět, a je otevřeno všem složkám a silám československé společnosti, kterým záleží na tom, aby i naše země začala pokojným způsobem hledat cesty k demokratickému společenskému uspořádání, a tím i k hospodářské prosperitě.

Konec OF

Občanské fórum se nadále drolí a jeho existence je spíše přechodovou cestou k novým politickým subjektům, které na jeho prestiži a pověsti vyrostou. Po Urbanovi vedou OF členové KC Petr Kučera, Vojtěch Sedláček a Ivan Fišera. Nespokojenost regionů s novou politickou situací roste a s tím i otázka, jaké je další směřování Občanského fóra. 

Původně velmi zajímavá ideologická myšlenka se definitivně rozpadá. Po sjezdu 15. září 1990 je sice zvolené nové vedení s čtyřmi lídry, ale zároveň se nahlas hovoří o nutnosti jedné osoby na post předsedy. 

Rozhodující sněm se uskutečnil v říjnu roku 1990, kde byl zvolen první a zároveň poslední předseda Občanského fóra Václav Klaus. Ten se po svém zvolení pustil do transformace OF, která však byla pravděpodobně od počátku odsouzena k zániku. Dva silné politické proudy se štěpily, až se 23. února 1991 nakonec OF definitivně rozpadlo. 

Občanské hnutí tak nevydrželo nově se formující politické prostředí a počáteční otevřenost se stala důvodem konce. Vize občanské angažovanosti “v každé” rodině narazila a Václav Havel jako jeden z hlavních hybatelů a iniciátorů tohoto spontánního projektu své dílo nedokončil a pracoval spíše v kontaktu se zahraničím. 

KAM DÁL: Nejlepší české filmy pro každého. Ruský sirotek s Oscarem, lidový Hrabal a podceňované Pelíšky.


úterý 30. června 2020

ÚŘAD VLÁDY ČR

Od půlnoci obnovujeme Česko-Slovensko


pondělí 30. prosince 2019

Sociální přihlášení WordPress umožňuje čtenářům vašich webových stránek a zákazníkům registrovat se pomocí jejich stávajících ID sociálních účtů, což eliminuje potřebu vyplňování registračních formulářů a zapamatování uživatelských jmen a hesel.
WordPress Social Login také umožňuje importovat seznam kontaktů uživatelů z Google Gmail, Facebook, Windows Live a LinkedIn.
Sociální přihlášení WordPress vám poskytuje absolutní kontrolu nad přístupem uživatelů na váš web a přichází seznam pravidel a omezení, které můžete nastavit.
Komplexní Uživatelská příručka a nejčastější dotazy WordPress Social Login najdete na adrese http://miled.github.io/wordpress-social-login/
Snadné přizpůsobení a integrace
Wordpress Social Login přichází s jednoduchým, ale flexibilním a plně přizpůsobitelným ověřovacím widgetem. A pokud jste vývojář nebo designér, můžete si jej přizpůsobit obsahu svého srdce.
Široká škála poskytovatelů
V závislosti na cílovém publiku si můžete vybrat z celé řady poskytovatelů a služeb, včetně: sociálních sítí, platforem pro mikroblogování, profesionálních sítí, médií, sdílení fotografií, programátorů a hráčů.
Aktuálně podporovaní poskytovatelé
Facebook, Google, Twitter, Windows Live, Yahoo !, LinkedIn, Reddit, Disqus, Tumblr, Stackoverflow, GitHub, Dribbble, Instagram, 500px, Foursquare, Steam, Twitch.tv, Mixi, Vkontakte, Mail.ru, Yandex , Odnoklassniki, Goodreads, Skyrock, Last.fm, AOL a PixelPin.
Zdarma, neomezené a bílé označení
Wordpress Social Login je open-source a zcela zdarma. Zdrojový kód je veřejně dostupný na GitHubu pro kohokoli, kdo mu může pomoci a přispět. V komerčních projektech můžete používat sociální přihlášení WordPress, pokud zůstane záhlaví autorských práv nedotčeno.
Velké poděkování všem, kteří přispěli k sociálnímu přihlášení pomocí WordPress zasláním oprav, nápadů, recenzí a pomoci na fóru podpory.


CzechoSlovakia infoblok › Instalace pluginů — WordPress



pátek 27. prosince 2019

Znárodnění církevního majetku v Černé Hoře

Ilustrační foto.
Bez velkého zájmu světových médií došlo už v červnu letošního roku v Černé Hoře k přijetí zákona o svobodě vyznání, který je ale koncipován tak, že umožňuje zestátnění církevního majetku. V těchto dnech černohorský stát církevní statky zabavuje. Do ulic vyšly tisíce lidí, aby protestovaly, ale světová média to opět nezajímá.
Zákon o svobodě vyznání zakládá na faktu, že u církevních staveb neexistují úřední zápisy před rokem 1918, kdy se Černá hora sjednotila se Srbskem na konci první světové války. Vzniká tak snaha zpochybnit vlastnictví nemalého počtu chrámů a klášterů. Podstata celého sporu spočívá v tom, že současná černohorská vláda vidí sjednocení Srbska a Černé Hory jako akt anexe. V roce 1918 vzniká Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, o jedenáct let později pojmenované jako Jugoslávie, a jelikož před tím chybí katastrální zápisy církevních staveb, chce vláda v Podgorici zrušit jejich jurisdikci v rámci Srbské pravoslavné církve a převést je do majetku státu Černá Hora.
Církevní činitelé ostře protestují proti postupu vlády. K celé věci se vyjádřila Benátská komise, orgán Rady Evropy pro ústavní právo. S jejím výrokem si teď lámou hlavu právní experti obou stran, jelikož zůstává mnohoznačný a každý ho vysvětluje ve svůj prospěch. Benátská komise vyjádřila stav, že: "přepis na stát může proběhnout teprve až po vynesení konečného soudního verdiktu". Tedy ne hned, jak by vláda chtěla, ale přece otevírá tuto možnost.
O jaký majetek se jedná
Pravoslavné církve a jejich eparchie neodpovídají hranicím soudobých států, už proto, že vznikaly ve středověku. Na území Černé Hory se nacházejí tři eparchie, přičemž dvě sahají také na území Srbska. Jednotlivé eparchie Srbské pravoslavné církve zaujímají prakticky celé území někdejší Jugoslávie, ale zasahují také do Rumunska (Temešvářská) a Maďarska (Budínská eparchie). Pod Srbskou pravoslavnou církev spadá do roku 1946 i Pravoslavná církev Československa, kdy přešla pod moskevský patriarchát z důvodu politické servility vůči SSSR. Biskup Gorazd II., popravený 4. září 1942 kvůli přechovávání atentátníků na Heydricha v kryptě chrámu Cyrila a Metoděje, byl vysvěcen v roce 1921 v Bělehradě.
Vyčíslit majetek Srbské pravoslavné církve, v současnosti jedné ze tří největších, je velmi složité. Mnoho těchto staveb dlí mimo hranice dnešního Srbska, kde se respektuje vedoucí úloha místních patriarchů, v případě Černé Hory je hlavní autoritou patriarcha Černohorsko - Přímořský, Amfilochije. Přizpůsobit hranice eparchií současným státům je sice v zájmu aktuálních politických trendů, ale vyvrací historickou realitu. V oblasti působily historicky pouze tři pravoslavné církve -řecká, tedy byzantská, od 4. století, jako první od ní obdržela autokefalitu (samostatnost) církev bulharská, v roce 870, od které se později osamostatnila církev srbská, v roce 1219. Snaha vytvořit třeba makedonskou nebo ukrajinskou církev se setkává s hlasitou podporou politiků i médií na Západě, ale naráží na bariéry se své bezprostřední blízkosti, často i doma. Proto černohorští činitelé nezkoušeli jít touto cestou a vytvářet nové, ryze černohorské pravoslaví, ale hodlají církevní majetek rovnou konfiskovat ve prospěch státu. Pokud se začne porcovat zahraniční majetek Srbské pravoslavné církve, vyvolá to v několika zemích obrovské emoce. Jde o přepisování duchovních map, což je proces velmi traumatizující a bolí víc než posunování politických čar.
Kdo za tím stojí?
Vyhlášením samostatnosti Černé hory v roce 2006 přestala fakticky existovat Jugoslávie, odluka černohorské společnosti od srbského vlivu však zůstává stále hlavním politickým trendem tamní politické elity. Země s populací něco přes 600 tisíc obyvatel má ve svém čele po celou dobu samostatnosti stejnou tvář - Milo Djukanoviće, socialistu, reformovaného komunistu, kdysi jednoho z nejbližších spolupracovníků Slobodana Miloševiće. Tento někdejší Jugoslávec se dokonale adaptoval novým politickým trendům a stal se hlavním prozápadním činitelem, v roce 2016 dovedl svoji zemi do NATO a ostře vystupuje proti srbskému, potažmo ruském vlivu. Povedlo se mu dokonce zmařit státní převrat údajně financovaný a řízený Rusy.
Pravoslavná církev zůstala v současnosti jediným institucionálním pojítkem Srbska a Černé Hory, zemí, kde lidé sdílejí shodnou náboženskou liturgii, kulturu a jazyk. Právní útok na podstatu církevního majetku v Černé Hoře je otevřeným atakem místních nacionalistů, respektive socialistů, nejen na Srby, ale pravoslaví jako takové. Ve skutečnosti jde však o mnohem více.
Monte Negro - Monte Albo
Pokud se černohorské vládě podaří tamní kostely a kláštery skutečně znárodnit, vznikne vážný precedens, který bude velkou inspirací pro vládu kosovského státu. A tam jde o mnohem větší rozsah památek a nemovitostí, jejichž součástí jsou hospodářské kapacity, polnosti, lesy, jakož i kulturní dědictví - knihovny, umělecká díla a církevní depozity. Celkem jde o stovky památek jejichž hodnota je nevyčíslitelná. V minulosti už k podobné inspiraci došlo a Černá Hora posloužila jako předskokan mocenských zájmů - vyhlášením samostatnosti v roce 2006 znamenalo prolomení Daytonských dohod, které garantovaly neměnnost hranic na Balkáně. Když to prošlo, o dva roky později vyhlásilo samostatnost také Kosovo.
Proto je zákon o svobodě vyznání v Černé Hoře chápán citlivě v celém regionu. Není to poprvé, kdy zde dochází k ostrému střetu o duchovní dědictví. Urputný boj o církevní památky Srbské pravoslavné církve se vede i na půdě UNESCO, kde usiluje Kosovo o členství a možnost nové jurisdikce tohoto majetku. Zástupci kosovských Albánců tvrdí, že tyto stavby jsou kulturním dědictvím kosovského lidu a byly postaveny ve stylu tzv. středověké kosovské architektury. Přes silnou podporu mnoha zemí, včetně diplomatů z České republiky, se členství Kosova v UNESO nepodařilo ani na třikrát prosadit. Model znárodnění kulturních památek je však aktuálně na stole černohorské vlády. Je to konečné byrokratické řešení bez možnosti ovlivnit ho zvenčí.
Ačkoli vše vypadá jako banální majetkový spor v bezvýznamné zemičce, hraje se o hodně. Znárodnění by znamenalo precedens nejen pro Kosovo, majetkové spory s církvemi řeší celá Evropa a třeba český model tzv. narovnání je v tomto ohledu hodně originální. Příští rok čekají Černou Horu volby a je pravděpodobné, že současná vláda půjde do opozice, už proto, že většina
obyvatel této malé země jsou pravoslavní věřící. Vláda proto chce převézt církevní majetek na stát před koncem svého mandátu, stůj co stůj, za každou cenu. A pak, děj se vůle Boží.
Foto: Pixabay.com/comrade_petruha
Autor: Michail Stavrev
Tyden.cz | Znárodnění církevního majetku v Černé Hoře

čtvrtek 12. prosince 2019

Co řekl Masaryk o státě a demokracii?

O nás - České centrum v Bratislavě:



O nás

Posláním Českých center je rozvoj dialogu se zahraniční veřejností a podpora prezentace Česka ve všech oblastech kultury, vědy a školství, obchodu a cestovního ruchu. Standardem je pomoc při prosazování české kultury do programů předních uměleckých institucí v zemích působení. Česká centra jsou součástí Evropského sdružení národních kulturních institutů EUNIC.
Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR. MZV schvaluje strategické dokumenty Českých center, roční plány aktivit a rozpočet. Zahraniční zastoupení Českých center jsou partnery ambasád především v oblasti veřejné diplomacie.
České centrum v Bratislavě bylo otevřeno v roce 1994, na základě mezivládní dohody po rozdělení Československa (na základě téže dohody pracuje v Praze Slovenský institut). A od té doby připravuje pravidelně výstavy, literární čtení, filmové večery a další kulturní programy pro nejširší i odbornou veřejnost v Bratislavě a dalších slovenských městech. O svých aktivitách informuje v pravidelném měsíčním newsletteru, na webových stránkách a sociálních sítích. České centrum je partnerem českým menším i větším firmám, kterým jednorázově či pravidelně pořádá tiskové konference a prezentační akce. Nedisponuje vlastními výstavními prostory, sídlí ve dvou kancelářích českého zastupitelského úřadu v Bratislavě.
Rádi bychom poděkovali všem přátelům české kultury za dosavadní přízeň a  zároveň věříme, že se i nadále budeme společně setkávat na kulturních akcích pod hlavičkou Českého centra kdekoliv na Slovensku.

středa 20. března 2019

Kde domov můj? Krásný a svobodný        do 600 tis. bez účtů a splátek

30.03.2019 místo konání: Brno
Celodenní seminář, který vám změní pohled, co vše je
dnes nejen ve stavitelství možné. Postavil jsem krásný malý 40m2 dům pro dva do
150tis., nebo RD 100m2 a dokonce nezávislý do 600tis.kč. I starý dům i byt lze
upravit. Ať jde o "klasiku" nebo "eko".
Přidejte se události na facebooku: https://www.facebook.com/events/320372205254106/
Zdroj: Kde domov můj? Krásný a svobodný do 600 tis. bez účtů a splátek

Popular Posts